Dobrodružství Darinky a kamarádů - recenze

V knížce autorky a zároveň i ilustrátorky Petry Vondrové projdou děti společně s  pětiletou Darinkou celým rokem, všemi ročními obdobími, během kterých spolu s ní prožijí spoustu dobrodružství a navíc se mohou i něčemu novému naučit...

Kniha Dobrodružství Darinky a kamarádů vypráví příběh malé pětileté holčičky, která spolu se svými rodiči a staršími sourozenci Tomem a Zuzankou na vesničce, kam chodí i do školky. Poznáme její kamarády, jednak vrstevníky, ale i další, kteří se účastní jejích příhod. Kniha je koncipována jako průvodce celým kalendářním rokem začínající podzimem a končící přípravou na letní prázdniny, kdy se Darinka chystá odcestovat k babičce a dědovi do hor.

Co je na knížce hodně zajímavé je fakt, že byť se nejedná o literaturu, jejímž hlavním tématem by bylo něco naučit děti – čtenáře z oblasti tvořivé činnosti, nápadů na prožití volného času je v knize téměř v každé kapitole dost a dost. Petra Vondrová, autorka této knihy pro děti se totiž specializuje na tvorbu pro děti ve věkové kategorii 2- 10 let, publikovala již před touto knihou jiné, plné námětů třeba na výtvarné hry. Není tedy divu, že právě této tématiky a záliby využívá i v samotném příběhu malé Darinky. V kapitolách podává skutečně dokonalý a podrobný návod na věci, které se hodí do dětského světa, například se děti naučí vyrobit si masky na maškarní nebo si s pomocí knihy mohou vyrobit hady. Nečekejte ale typické návody, jaké byste našli v přiložených krabicí nejrůznějších výrobků, nejsou ani přiložené na konci kapitoly. Jsou prostě přirozenou součástí daného příběhu, kdy si Darinka například zmiňované hady vyrábí s kamarády doma, když venku prší a oni se nudí a navíc si uspořádají malé představení – pohádku o Hadím království.
Vzhledem k tomu, jak jsou tyto náměty vložené do samotných příběhů se domnívám, že je kniha z tohoto pohledu velmi zajímavá, autorce se podařilo velmi jemně vsunout do textu inspiraci pro malé čtenáře, jak se dá trávit volný čas, tedy bez poučování dospělých, na což většinou děti moc neslyší. A hlavně děti nemají k dispozici jen samotný návod, ale přečtou si, jak se s vytvořenou věcí dá dále hrát, jak ji využít, aby nesplnila jen účel výroby, ale ten, pro který byla skutečně vytvořena.

Ukázka z knihy

   Ráno jsem se probudila v postýlce a vykřikla jsem. Lekla jsem se strašidýlka, co mi leželo u postýlky. Za dveřmi vykoukl Tom a začal se smát. Slyšela to Zuzka a přiběhla za námi. "Nic si z toho, Darinko, nedělej, dneska je den strašidel, chodí sice až večer, ale Tom už si na ně hraje od rána," řekla mi na vysvětlenou Zuzka. Já jsem na ten strašidelný den úplně zapomněla. Před týdnem jsme se my děti u naší lípy domluvily, že půjdeme opět večer po vesnici a budeme si hrát na strašidla. Děláme to tak každý rok, je to tradice. Začínáme chodit vždycky při setmění. Tatínkové nám připraví lucerničky, my se přestrojíme za strašidla a vyrazíme po vesnici. Zpíváme naše vymyšlené strašidelné písničky, houkáme, vyjeme, vrčíme, no prostě napodobujeme strašidla. Lidé z vesnice otevírají okna nebo stojí u vrátek a dívají se na nás. Někteří už mají pro nás přichystanou odměnu. Oliver vždycky nosí pytel a do něho si schováváme dobroty, které dostáváme od lidí. Naše cesta vesnicí končí u babičky a dědy Saši a Pavlínky. Ta má pro nás vždycky upečený dort ve tvaru strašidla a k tomu horké kakao, abychom se zahřáli.

   Jenže já ani Zuzka jsme neměli nic připraveného na sebe! Hned po snídani jsme se tedy rozeběhli na půdu. Začaly jsme hrabat ve skříni se starými věcmi a botami. Našly jsme starý kabát, bundu, košile, klobouky i čepice, staré holínky i rukavice a šálu. Našly jsme tam i kousky chemlonu a látek.

Petra Vondrová knihu jak sepsala, tak ji zároveň ilustrovala. Četla jsem názory, že obojí k sobě prostě nejde, každý má talent většinou jen na jednu věc, takže v závěru je pak dokonalosti málo z obou porovnávaných stran. Ilustrace Petry Vondrové jsou vydařené, myslím, že se dětem budou líbit, přibližují dětský svět malé Darinky i to, co dělá, jak prožívá příběhy v jednotlivých kapitolách apod. Nedá se říci, že by kniha byla textově nevydařená, je psána tak, jako by jí vyprávěla ona malá Darinka. Nicméně právě toto může vzbuzovat rozporuplné pocity. Chvílemi je skutečně hodně blízko dětskému světu a jazyku a pak jakoby mávnutím proutku je cítit svět dospělých, tedy jako by už nevyprávělo malé dítě, ale dospělý člověk. Pokud by tedy mělo příběh vyprávět malé děvčátko, pak by i z jeho mluvy, z prožitků a zážitků měl být skutečně po celou dobu příběhu cítit svět dětí, tak jak jej vnímají tyto malé nevinné bytosti a to je, přiznejme si hodně těžké. Snad i proto hodně autorů vypráví své příběhy raději z pohledu cizího nezávislého vypravěče.

Kniha Dobrodružství Darinky a kamarádů je v anotaci určena předškolákům a mladším školákům. Vzhledem k tomu, jak dlouhá souvětí chvílemi obsahuje a o jak malé písmo se jedná, není ale rozhodně určena v první řadě pro tzv. první čtení, je tedy vhodná spíše pro předčítání rodiči, nebo potom pro ty děti, kteří už dokážou číst velmi dobře sami. Začínajícím čtenářům k samotné četbě bych jí nedoporučila. Je ale potom sporné, zda by věkově starší čtenáře zajímal obsah, respektive příběh holčičky, která chodí teprve do mateřské školky a její vyprávění je tudíž mimo hranici zájmu starších dětí. Z toho vyplývá, že je knížka asi skutečně nejvhodnější pro předčítání a to jak před spaním, tak i během dne. Rodiče s dětmi získají, jak bylo řečeno i zajímavé inspirace na trávení volného času, pro zpestření všedních dnů.

Knížku vydalo nakladatelství Čas.