Dobrodružství v době ledové a Dobrodružství na Měsíci - recenze

Dvě ze série knih Mary Pope Osbornové jsem si vybrala pro další recenzi z knih pro děti. A vůbec nevadilo, že se jedná o sérii véce knížek. Dají se číst i samostatně a potěší nejvíce začínající čtenáře....

 

 

Pohádek není nikdy dost a to ani těch, které neodpovídají těm klasickým, ale zabrousí třeba do žánru fantasy a sci-fi. Mary Pope Osbornová napsala takovou malou sérii knížek pro děti od sedmi let, přeložila je Drahomíra Michnová a vydalo nakladatelství Fragment. Jedná se o čtyři knížky cestování v čase, mě se dostaly do rukou dvě poslední z tohoto celku: Dobrodružství v době ledové a Dobrodružství na Měsíci. Autorka sice napsala i jiné knihy na toto téma, čtyři z nich jsou ale spolu svázané příběhem, který obsahují, dvěma z nich se budu věnovat v tomto článku.

Sedmiletá Anička a osmiletý Kuba jsou školáci, sourozenci, kteří jednoho dne objeví dřevěný domeček uprostřed koruny stromů nedaleko města Žabí zátoka. Ten je plný krásných starých knih a teprve po chvíli přijdou na to, že domeček je také kouzelný. Dokáže je přenést v čase, na místo, které ukážou prstem na obrázku v knize. Děti přijdou na to, že domeček patří kouzelnici Morganě, která vykonávala funkci knihovnice za doby vlády krále Artuše. Jenže Morgana je zakletá a je na Aničce a Kubovi, aby jí osvobodili. To mohou, pokud se jim podaří nalézt čtyři magické věci…

Třetí příběh – Dobrodružství v době ledové začíná ve chvíli, kdy oba sourozenci již vlastní dvě magické věci. Jsou to měsíční kámen ze starého Japonska a mango z deštného pralesa na březích řeky Amazonky. Čtvrtý příběh – Dobrodružství na Měsíci pak volně navazuje na předchozí jmenovaný, kdy Kuba s Aničkou vlastní již tři věci a chybí tedy ta poslední, čtvrtá.

Oba příběhy jsou zařazeny do edice Dobrodružné výpravy. Na to, jak malý počet stran obsahují – jedná se o něco málo více jak osmdesát stránek, jsou nabité akčním dějem, který se dětem, malým školáčkům bude jistě líbit. Zvláště už proto, že se jedná o příběh s prvky fantasy, což je velmi oblíbený žánr. Příběh má rychlý spád, autorka se nijak nezdržuje detailním popisováním například okolí či postav, vyjadřuje se v těchto popisech pouze ve zkratce, ale zároveň tak, že si každý udělá vcelku jasnou představu například o šamanovi, kterého děti spatří, nebo o krajině, kterou putují. Pokud ne, pak je na řadě fantazie…

Knížka je psaná většími písmeny a hodí se tak pro první samostatné čtení školáčků. Zvláště pak těch, kteří si touží přečíst knihu, kde hlavní hrdinové budou prožívat nějaký příběh, při kterém třeba i zatají dech apod. Ne nadarmo je kniha uvedena jako „První velký příběh pro malé čtenáře“, skutečně tam patří právem. Je plná krátkých vět a přímé řeči.

Nejedná se ale pouze jen o příběh, jehož smyslem by bylo jen děti rozesmát či pobavit ve volných chvílích, či jim nabídnout možnost samostatného čtení. Příběh Aničky a Kuby děti přirozenou formou seznamuje jak s historií, tak s dalšími věcmi či situacemi, které existují a to docela podrobně a především na příkladech. Líčení příhod Aničky a Kuby do minulosti v případě cesty do doby ledové a do budoucnosti, když se vypraví na Měsíc je samozřejmě provázeno změnou prostředí, výskytem zcela odlišných zvířat, lidí a věcí. A aby bylo čtenářům vše jasné, tedy aby se nemuseli neustále vyptávat rodičů, co které slovo znamená, malý Kuba má s sebou na cestách slovník/atlas, ze kterého si vždy přečte vše, co je nutné vědět. Děti se tak jeho prostřednictvím seznámí například s tím, kdo to byli kromaňonci, jak velký a nebezpečný byl šavlozubý tygr, jak vypadal mamut, co je to základna na Měsíci, skafandr apod. Je velmi dobře, že se autoři zaměřují na seznamování dětí s historií formou záživných příběhů, jako je tomu v případě třeba knihy ze stejné edice Dobrodružné výpravy – Karel IV., kterou také vydalo nakladatelství Fragment. O to víc je potěšující, že se zaměřují i na mladší děti, ty, které se teprve učí číst a dávají jim také tuto možnost, třeba právě v těchto dvou knížkách.

Jediné, co mi na knížkách trochu vadilo, jsou černobílé ilustrace. Myslím, že malé děti okolo sedmi let by více ocenily jejich barevnější nádech, knihy by tak působily i veseleji, zajímavěji.

Obě knížky jsou hezky napsané a dětem je mohu doporučit.

 

Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz