Děti jsou od přírody hravá stvoření, jsou neustále v pohybu a především mají neodolatelnou chuť se stále něco nového učit a poznávat tak svět kolem sebe. Inspirací pro rodiče malých neposedů mohou být třeba básničky z pera Romany Suché...
V nabídce nakladatelství Portál je to již třetí knížka této autorky, v roce 2008 zde vyšly Rozpustilé básničky pro kluky a holčičky a o rok později Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Obě se setkaly u čtenářů s velkým ohlasem a tak není divu, že Romana Suchá přišla v loňském roce se svým dalším dílem, velmi význačně pojmenovaným Dovádivé básničky pro kluky a holčičky.
A ony to jsou skutečně dovádivé básničky, při kterých si nejen děti samotné, ale i jejich rodiče zaskotačí a zároveň se i ti nejmenší pomocí hry něco nového naučí. Hodně básniček je věnováno zvířátkům, tedy vlastně těm nejoblíbenějším postavičkám malého dětského světa, což je samozřejmě zřejmě i cíl, protože děti se učí nejlépe tou formou a s takovými hrdiny svého světa, který je jim nejbližší, s těmi, kteří patří mezi ty neoblíbenější.
Navíc jsou básničky krátké a rýmované, tedy i snadno zapamatovatelné, není tedy problém v tom, aby se děti naučily i nové básničky, kterými pak mohou udělat radost jak rodičům, babičkám a dědečkům, tak třeba i dětem v mateřské školce a potažmo i paní učitelce. Básničky jsou jednoduché, není na nich nic těžkého proto, aby si je zapamatovalo každé malé dítě. A navíc při opakování se skutečně velmi rychle uchovají v paměti, což jsem si vyzkoušela jak sama, tak na svém synovi, který si mezi básničkami našel i některé své oblíbené, které nesmíme nikdy při čtení a prohlížení vynechat.
Žabáci
Ti zelení žabáci,
nemají nic na práci.
A tak spolu celé dny,
přeskakují kameny.
A následuje „návod“, jak mají cvičit a co dělat, nechybí samozřejmě ani ilustrovaný návod:
Děti klečí na patách s většími rozestupy v řadě za sebou, mají skloněnou hlavu.
Poslední dítě v řadě skáče roznožku přes klečící děti směrem dopředu a nakonec se postaví před prvního. Hříčku několikrát opakujeme – poslední dítě vždy skáče roznožku.
Naprosto dokonalé je, že každá básnička, která se v této knížečce nachází, ukazuje svými veršíky, jak lze cvičit a skotačit, zkrátka dovádět. A nechybí samozřejmě ani obrázky, které každou básničku doprovází. A to jednak jako takový návod, jak dítě uchopit, jak cvičit atd., ale zobrazují i zmiňovaná zvířátka, která provádějí ta samá cvičení a skotačení.
Obrázky namalovala opět Vendula Hegerová a znovu jsou skvělým doprovodem každé básničky. Vendulu Hegerovou znají někteří malí čtenáři třeba z časopisu Sluníčko, se kterým spolupracuje, tudíž děti tak mohou vidět své oblíbené obrázky i v této knížce.
Ilustrace jsou hodně barevné, což děti samozřejmě láká a přitahuje - dětský svět je plný barev, není tudíž ani problém opakovat či učit děti barvy, třeba jejich pojmenováním na zvířátkách, věcech apod.
Dá se tedy říci, že knížka je výbornou příručkou pro učení nejen po stránce samotných básniček, ale i z mnoha jiných důvodů, o kterých se zmiňuji.
A cože tedy děti budou dělat? Tak třeba kluci mohou pomáhat tátovi v dílně při nejrůznějších opravách, nafukovat balónky, létat letadlem, sbírat houby, šplhat na rozhlednu nebo si můžou dát třeba závody na dostizích. Námětů je celá řada a dětem se určitě budou líbit, stačí si jen vybrat. Nebo ne, raději zkusit úplně všechno, protože všechny podněty a náměty jsou tak zajímavé, že malý čtenář nebude ani vědět, kterým začít. Tak co třeba od začátku….
Pomocníčci
Tatínkovi v dílně,
pomáháme pilně.
Do dřevěné krabičky,
přitloukáme hřebíčky.
Každému se chlubíme,
jak to pěkně umíme.
Knížku, která se vejde navíc do každé maminkovské kabelky, mohu určitě doporučit všem rodičům, kteří chtějí prožít se svou ratolestí aktivní chvíle plné her a skotačení a zároveň chtějí své dítě něčemu novému naučit. Využít ji ale mohou i učitelky v mateřských školkách.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
