Pohádek, ve kterých vystupují bytosti stvořené světem dětské fantazie je neskutečně mnoho. Čarodějnic, princů nebo rytířů se to příběhy jen hemží. Co když se ale v hlavní roli ocitne zcela obyčejný lehounký vánek…
Zuzana Pospíšilová, dětská psycholožka, která se v poslední době věnuje stále intenzivněji spisovatelské činnosti, napsala další pohádkový příběh pro děti. Od této autorky jsem četla již několik knížek, nedávno to byla Čarodějnice Eulálie, knížka plná typických pohádkových bytostí. Nyní jsem dočetla knihu Fánkova dobrodružství. Příběh, který se velmi silně liší od zmiňované knížky. Vlastně tu žádné postavy světa dětské fantazie nečekejte.
Celým příběhem děti provede úplně obyčejný vítr. Tedy, abych byla přesná, je to lehký vánek, který se nedávno narodil a foukat se teprve učí. Bude k tomu potřebovat nejen pomoc od svého tatínka, ale také spoustu trpělivosti, protože i mezi větry existují ti, kteří jiným moc nepřejí. Jako například starý Vichr, který se domnívá, že se malý Fánek – tak se totiž tento vánek jmenuje, nikdy foukat nenaučí. A snad i proto je Fánek silněji motivován touhou ukázat, že i on, lehoučký jako pírko, dokáže to, co starý Vichr. Ale nepůjde jen o hodiny učení se s tatínkem. Před Fánkem stojí ještě mnoho příhod. Jak dopadne jeho setkání s veverkou, které nechtěně rozhází veškeré zásoby na zimu nebo s malým Jiříkem, který do poslední chvíle nevěří, že by obyčejný vítr mohl umět mluvit? To prozrazovat nebudu, ale rozhodně na děti čeká zajímavé čtení, od kterého se nebudou chtít odpoutat.
Knížka je určena pro první čtení. Charakterizují ji krátké věty, velká písmena a především jednoduchý děj, snadno pochopitelný pro ty nejmenší. Využít ji mohou jak začínající čtenáři, tak rodiče, kteří mohou tuto útlou knížečku použít jako třeba krátké pohádkové čtení před spaním. Právě toho jsem využila i se svým synem, předškolákem. Každý večer jsme přečetli dva příběhy a syn se již po dočtení nemohl dočkat, až půjde zase druhý večer spát, tak moc se na tuto knížku těšil.
Knížku doplňují vkusné ilustrace Cecílie Černochové. I když na rozdíl od kreseb Markéty Vydrové ze zmiňované Čarodějnice Eulálie nejsou tak barevně výrazné, je to dáno i samotným příběhem, který výraznou barevnost nevyžaduje. Působí milým, uklidňujícím dojmem a i to je jeden z důvodů, proč bych knihu zařadila také jako velmi vhodnou pro večerní předčítání.
Autorka v této knize využila možnost skloubit reálný svět se světem tak trochu pohádkovým. Byť vítr patří do našeho života, mluvící vánek je už z říše fantazie. A protože je knížka určena dětem, s Fánkem si může v příběhu Zuzany Pospíšilové povídat pouze malý kluk, který si s ním také užije mnoho zábavy.
Ukázka z knihy
Fánek i draci se náramně bavili, ale děti se už nesmály tolik jako dřív. Dalo jim práci draky rozmotat. Jeden chlapeček naříkal. Byl to Jiřík. Zrovna jeho dráček se úplně polámal. Fánkovi bylo kluka líto. Posadil se vedle něj a omluvil se: „Promiň!“
Jiřík si rukávem své bundičky utřel uslzenou tvář a rychle se rozhlédl. Nikoho neviděl. Fánek to zkusil ještě jednou.
„Promiň, nechtěl jsem ti polámat draka!“
Jiřík se prudce otočil. Stále nikoho neviděl, ale slova slyšel zřetelně, a proto se nazlobeně zeptal: „Kde se schováváš?“
Fánek se zasmál a odpověděl: „Stojím hned vedle tebe!“ Jiřík se znovu pořádně rozhlédl, ale nikde nikdo. „Co je to za hloupé žerty?“ ptal se teď už trochu nazlobeně Jiřík. Fánek se zasmál a povídá: „Opravdu stojím hned vedle tebe! Sleduj, jak ti sundám čepici!“ A foukl, až vyjukanému klukovi odletěla čepice.
Chvíli zůstal Jiřík stát jako přikovaný a nedůvěřivě se zeptal: „A kdo vlastně jsi, že tě nevidím?“
„Já jsem vítr Fánek. Chtěl jsem si s draky na louce hrát na honěnou. Celé dny jsem sám. Nemám žádné kamarády! Teda jen jednu veverku, ale ta přes zimu spí zimním spánkem,“ odpověděl smutně Fánek.
Jiří se zamyslel a povídá „Jestli chceš, mohli bychom spolu kamarádit. Náhodou by s tebou mohla být švanda. Všichni kluci mi tě budou určitě závidět!“
Příběh je zpracovaný tak, aby kromě děje, který má rychlý spád, také děti motivoval k sebedůvěře a zvyšování sebevědomí. S pomocí Fánka také děti poznají, jak je důležité mít dobré přátele, na které se může spolehnout v každé situaci. A v neposlední řadě neodmítnout pomoc, když jí někdo potřebuje, nebýt lhostejný k osudům druhých. Toto považuji za velmi důležité ve výchově dětí. Oceňuji, že autorka tyto výchovné metody do knihy vhodným způsobem zasadila tak, aby zcela nenásilnou formou děti informovala o tom, že dobré skutky nejsou jen pohádkovou fantazií, ale patří i do skutečného světa.
Knížka je velmi hezky zpracovaná, děti se nechají strhnout netradičním dějem. Protože mně a synovi se knížka moc líbila, mohu ji zcela určitě doporučit. Na pultech se objevilo i volné pokračování Fánkových dobrodružství od stejné autorky a tak se již oba moc těšíme, až se začteme do dalších dobrodružství malého Fánka.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
