Jak se Vojta ztratil

Tahle knížka je určena pro nejmenší čtenáře, napsala jí Petra Braunová a hodí se i pro ty děti, které mají s písmenky a čtením vůbec trochu problémy...

Recenzi jsem napsala pro web akce-novinky.cz

Krátké, ale velmi přínosné dobrodružství malého šestiletého Vojtíška v knize Petry Braunové, je vynikající knížkou pro malé školáčky i předškoláky, kteří rozpoznávají první písmenka a kterým to třeba zrovna moc nejde... Když jsem nedávno dočetla knížku Petry Braunové o životě Kamily Moučkové, a náhodou se mi dostala do rukou útlá knížečka z nakladatelství Albatros Jak se Vojta ztratil, byla jsem zvědavá, jak se tato úspěšná spisovatelka poprala s knížkou určenou pro malé děti, zařazenou do edice prvního čtení.

Kniha vypráví příběh šestiletého Vojty. Malé čtenáře seznamuje nejprve s tím, jak přišel na svět, až po dobrodružství, které zažije na cestě se svým strýčkem Martinem, cestovatelem. Právě tehdy se mu podaří doopravdy zabloudit, když strýčka neposlechne, a tak si na vlastní kůži vyzkouší, jaké to je, když nejde o hru na schovávanou, kterou má Vojta tak rád, ale o skutečný strach z toho, že už se třeba nikdy nesetká se svou maminkou.

Text je velice jednoduchý, obsahuje skutečně krátké věty, aby se začínajícím čtenářům kniha dobře četla, samozřejmě s velkými písmeny. Je určena i pro ty děti, kterým písmenka dělají o trochu větší problémy, tedy dyslektikům – proto jsou také věty záměrně velice krátké.

Navíc jsou některá slovíčka barevně odlišená nebo jsou napsána tiskace. I to má svůj záměr. Autorka tak dává prostor k tomu, aby si děti k daným slovům povídaly, aby se odvíjela následná diskuze mezi dítětem a rodiči, popř. paní učitelkou.

I když je kniha útlá a obsahuje pouze čtyři kapitoly, dá se nad ní udělat spousta práce s dětmi. Na samotném příběhu se děti učí poznávat svět z pohledu jiného dítěte. To, jak vnímá svět okolo sebe, věci, předměty a lidi.

Učí děti základním zásadám - například nemluvit s cizími lidmi. Vojta se ztratil v úplně cizím městě, netuší, na kterém místě se ocitl, nezná ani adresu svého strýčka, ale od své maminky ví, že se nesmí bavit s lidmi, které nezná. Jak situaci vyřešit, koho se zeptat či poprosit o pomoc… Neprozradím, jak si Vojta poradil, ale jeho konání bude pro děti poučením. Konec konců, autorka nezapomněla tyto zásady připomenout ústy dospělého člověka, v tomto případě strýce malého Vojty, který je shrnuje tak, aby byly zapamatovatelné pro všechny čtenáře. Vzhledem k tomu, že děti si spíše vezmou k srdci poučení třeba od svého pohádkového hrdiny, pak je i v tomto kniha velkým přínosem. Děti se seznámí s pravidly určitého chování a naučí se také improvizovat v nezvyklých situacích. Snad i pochopí, že jejich rodiče či učitelky mají pádný důvod, proč na určitých pravidlech trvat… K tomu by pak měla sloužit právě diskuze rozpoutaná na témata, která autorka v knize nabízí.

Ukázka z knihy
Rozhodne se. Martin přijde až za půl hodiny! To jim přece říká i maminka, když jde nakupovat do konzumu a on s Monikou zůstává doma. A trvá to vždycky pěkně dlouho! Za tu dobu bude Vojta zpátky. A už se otáčí a běží dlouhou ulicí pryč.
Proběhne kolem bloku domů. Mine několik obchodů a restaurací. Tam, kde si myslel, že bude les, není nic jiného než další ulice. Ale přece to nevzdá! Musí tu být nějaká louka nebo alespoň pár stromů! Kde by si děti z města hrály? Kam by se schovala zvířátka? Vojta utíká dál.
Zastaví ho silnice. Je dvouproudová. Auta jezdí sem a tam. Co teď? Vojta se rozhlíží. Tamhle je přechod pro chodce! Na semaforu se střídá zelený panáček s červeným. Vojta polkne. Není přece prcek. Dobře ví, že se přechází na zelenou! Je na sebe pyšný, když se mu podaří dostat se skupinou neznámých lidí na druhou stranu. Uf!
Zahne do jiné ulice. Potom ještě do další. Udýchaný zůstane stát. Žádný les. Jenom keříky u chodníku, ostříhané jako krabice. Větvičky mají krátké, s nimi by ani na rybky nedosáhl. Vojta se zklamaně dívá kolem sebe. Vzpomene si na maminku. Lepší bude, když se hned vrátí zpátky!

Kniha je doplněna řadou ilustrací Olgy Ptáčkové, které dokreslují příběh a dodávají mu tak ten správný spád. Jsou to milé a velice půvabné obrázky, které se dětem, stejně jako kniha Petry Braunové, budou nepochybně líbit. Já bych ji osobně doporučila do každé knihovničky začínajícího čtenáře či předškoláka, který s její pomocí může jak zvládnout písmenka, tak pochopit fungování světa kolem sebe.

Recenze na knihu Jak se Vojta ztratil byla napsána pro web akce-novinky.cz