Další z příběhů snad nejznámějšího psího detektiva s neodmyslitelnou kostkovanou čepičkou a nezbytnou lupou v ruce je tady. Začíst se můžete do knižní podoby dalšího pátrání, tentokrát po slonovi ze ZOO, ale ilustrace z knihy si můžete také prohlédnout na malé výstavce a zároveň strávit se svými dětmi příjemné odpoledne plné soutěží a her s autorem Petrem Morkesem...
Příběhy komisaře Vrťapky jsou již sedm let součástí vydání časopisu Mateřídouška. Později začaly vycházet i v knižních podobě. Na konci minulého roku spatřila světlo světa další kniha, tentokrát s názvem Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti. Autorem textu i ilustrací není opět nikdo jiný než Petr Morkes.
Pátráme s Vrťapkou
Jak už sám název napovídá, Vrťapka bude pátrat, takže se tato knížka dá zároveň označit i za takovou detektivku pro děti. Co je na knize, respektive na samotném příběhu rozhodně zajímavé, je fakt, že se nejedná o nějaké bezduché vyprávění. Autor do pátrání a vůbec celého vyprávění hravou formou zapojuje i samotné čtenáře, děti. Ty mohou se slovutným detektivem řešit zapeklitý případ zmizení obrovského cirkusového slona Marlona, řešit s Vrťapkou rébusy, hádanky a nejrůznější úkoly, které při pátrání vyvstávají. Příběh je vyprávěn tak, že veškerá činnost psího detektiva je detailně popisována, aby děti mohly sledovat komisaře krok za krokem v jeho činnosti a přitom si samy utvářely i jakýsi obrázek, jak takové pátrání může vypadat.
A nebudou na to samy, stejně jako Vrťapka, kterému přichází na pomoc sličná kočka Hermína, neboli kočičí novinářka, která dorazila na místo činu, aby sepsala článek pro své čtenáře dychtící po novinkách.
Postavičky Petra Morkese se až velmi blízce podobají lidem, tudíž neuvádějí malé čtenáře a posluchače do nějakých fantazijních představ. Tak například Hermína je slečna, chce vypadat hezky a líbit se svému okolí, k tomu používá nejrůznější zkrášlovací prostředky, takové, které děti najdou i v kabelkách svých maminek. A aby se ještě více přiblížila dospěláckému světu, nenapadne ji ve chvíli menší nehody končící jejím úrazem nic jiného, než to, že se jí rozsypala kabelka a ztratila zrcátko. A Vrťapka se naopak chová jako muž z našeho dospělého světa – Hermínu v tomto nechápe a jen kroutí hlavou nad jejím uvažováním. A podobných „akcí“ v knize najdeme víc.
Ukázka z knihy
Vraceli jsme se zpátky, když tu náhle Hermína vykřikla bolestí: „Auvajs, komisaři, pomoc!“
Hbitě jsem k ní přiskočil a zjistil, že se pod ní propadlo ztrouchnivělé prkno a noha jí uvízla v podlaze.
„Krucinál, a ještě se mi vysypala kabelka,“ zaklela Hermína a sbírala rozsypané věci.
„Komisaři, podejte mi ještě tamhleto zrcátko, leží kousek od vás. Doufám, že není rozbité, to by totiž znamenalo sedm let neštěstí.“
Nechápal jsem, jak může myslet na zrcátko, když si právě málem zlámala nohu. Kočkám asi stěží někdy úplně porozumím.
Zrcátko bylo celé, zato její noha potřebovala odborné ošetření. Podepřel jsem Hermínu a pomalu jsme vyrazili zpátky k budově ředitelství, ve které sídlila i ošetřovna.
Nejedná se tedy o klasickou pohádku, jak vychází i z výše zmíněného textu, naopak autor přibližuje dětskému světu fakta, se kterými se setkávají, nebo zcela nepochybně se setkávat budou v blízké budoucnosti. Nenalezneme tady ani žádné záhady či pohádkové fantazie, ve své podstatě se jedná o příběh z našeho současného světa, jen pouze vytvořený a sepsaný pro děti tak, aby mu rozuměly, s postavičkami oblíbených zvířátek. I když vlastně zase tak úplně bez pohádkového světa fantazie celý příběh není. Ke konci děti mohou očekávat přece jen trochu té fantazie, a to co se týká právě slona Marlona.
Nemyslím si, že je to špatně. Naopak. Klasických pohádek najdeme na pultech nakladatelství dost a dost a i přesto, že by se dětem tato klasika vyprávět nepochybně měla a příběhem Vrťapky o toto místo jistě nepřijde (což je jedině dobře), zaujímají příběhy psího detektiva také své významné místo v dětské literatuře. Daly by se označit jako rovněž potřebné, protože děti musí pochopit současný svět a nemohou se jen pohybovat ve světě typické pohádkové fantazie s princeznami a rytíři.
Navíc knihu Petr Morkes bohatě doprovodil skutečně překrásnými ilustracemi, podle kterých se dá celý příběh také vyprávět vlastními slovy. Na každé straně je alespoň jeden z obrázků a tvoří tak dohromady celý příběh.
A o co vlastně v příběhu půjde? V ZOO se ztratil slon Marlon. Že se to zdá divné, aby se jen tak ztratilo či zaběhlo tak velké zvíře? A nejde třeba o únos? Ostatně, právě o této možnosti jsou přesvědčena ostatní zvířata s tím vysvětlením, že Marlon má zub moudrosti, pomocí kterého každému může poradit při jeho starostech, a proto ho někdo unesl. Nebo se jen nešťastný slon bojí zubaře a své věštecké umění si prostě a jednoduše vymyslel?
Pokud čekáte rozuzlení už teď, tak marně. Rozhodně ho nevyzradím, ale poradím vám, abyste tuto knihu svým dětem koupili, protože rozhodně stojí za to obohatit jí dětskou knihovničku. Je určena pro děti od šesti let, ale myslím, že se nad ní zasmějí i o něco menší děti, které ocení právě bohaté ilustrace Petra Morkese. A konec konců, líbit se jistě bude i čtenářům starším.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
