Byť je Iva Hercíková známá především díky svým románům, psala zároveň i nádherné pohádky pro děti. Její štěňátko je inspirující a motivující v touze poznávat svět kolem sebe – stejně jako samy děti…
V loňském roce vyšla v nakladatelství Motto knížka s naprosto jednoduchým názvem, v podstatě vypovídajícím o všem, co v ní můžou děti čekat a především, kdo že to bude hlavní hrdina, který je bude provázet touto sice útlou, ale jinak velmi zajímavě napsanou knížkou doporučenou pro první čtení. Ta kniha se jmenuje O štěňátku.
Je to první vydání příběhů zvířátka, které patří mezi dětmi k těm nejoblíbenějším a zároveň je to pokračování legendárních příběhů O zvědavém štěňátku.
Knížka má jen pět kapitol na celkem osmačtyřiceti stránkách, ale ani tento malý počet nebrání tomu, aby se děti do příběhů zvědavého a statečného pejska začetly. Tyto příběhy totiž nejsou v podání Ivy Hercíkové jen pouhým vyprávěním příhod malého nezbedy, kterého láká nepoznané a touží poznat i svět kolem domu, ve kterém žije se svými dalšími kamarády – zvířátky ze dvorku. Autorka pomocí těchto příhod podněcuje dětskou motivaci pro určité výkony, pomáhá dětem posilovat sebevědomí, vše na příkladu toho, co prožívá tento malý ušatý pes. Ukazuje na fakt, že není vždy důležitá síla, ale motivace a víra v sebe sama. Poukazuje na to, že nelze docílit úspěchu bez kompromisů, dohoda je základem toho, aby si všichni okolo sebe rozuměli a dosáhli – nyní z pohledu dětí – uspokojení všech, kteří se zúčastní jakékoli hry. Slabost není důvodem pro odstavení ze hry, stačí vymyslet zajímavější formu či upravit pravidla. To je velmi hezky popsané právě v příběhu Jak štěňátko pořádalo lyžařské závody, kdy se těchto závodů účastní nejrůznější zvířata žijící na dvorku. Každé je jiné, jedno létá, druhé je pomalé, není jednoduché vymyslete pravidla a v první chvíli se zdá, že se hra vůbec neuskuteční.
Ukázka z knihy
„Jaké budou ceny?“ vyptával se kos.
S tímto problémem štěně nepočítalo. Medaile by se daly vyrobit z plíšků na smetišti, ale cena, to muselo být něco opravdu významného. Třeba váza… Ale co by dělalo s vázou? (Vůbec nepochybovalo, že závod vyhraje.)
„Číčo, nemohla bys do spíže? Visí tam klobásky.“
„Najednou jsem vám dobrá,“ dělala drahoty kočka, ale pak si vzpomněla, že v komoře viděla brusle, a vydala se do domu a přinesla klobásku.
„Dej pryč tu brusli,“ prokoukla ji hned vrána. „Všechno pořežeš.“
„A co my vegetariáni?“ hlásila koza.
„Stejně nevyhraješ,“ ušklíbla se kočka, ale vrátila se do spíže pro mrkev a kukuřičný klas. Straka přidala medaili útěchy. Na klasu kukuřice chtěl jezdit kos, ale štěně mu to nedovolilo. Cena je cena.
Náhle se do všeobecného veselí ozval pláč.
„Já nemám lyže…,“ zafňukalo jehňátko. „Kde mám vzít lyže?“ Bylo ještě malé a jen nesměle namáčelo kopýtka do sněhu.
Štěně dostalo nápad. Kdysi dávno se vydalo v balonku za sluníčkem, a kus toho balonku ležel u plotu. Jen ho vyhrabat ze sněhu, posadit na něj nešťastné jehně a už se mohlo začít.
„Seřaďte se!“
Králík se dávno sněhu nebál a teď všechny předběhl, a protože se se sháněním lyží neobtěžoval, rozjel se pozadu po vlastním zadečku. Už zkusil před závodem, že to tak nejlíp klouže. Když se mu smáli, že je zpátečník, chtěl se otočit, jenže chlupy proti srsti neklouzaly ani trochu, a tak skončil v půlce dráhy a ještě si vykloubil packu a museli ho ze svahu odklidit a obvázat.
Pak teprve štěně odstartovalo prvního závodníka a zvířátka hezky jedno za druhým projížděla bránu.
Kniha je psána větším písmem, je ideální pro ty děti, které se učí číst. I když by mohlo jít v případě prvního čtení o věty kratší. Věty používané v knize ve většině nejsou úplně ideálně uzpůsobené pro začínající čtenáře, ale zároveň není kniha naplněna složitými souvětími. Navíc obsahuje velké množství přímé řeči a tak není jen pouhým autorovým vyprávěním o zvířátkách, ale právě s pomocí přímé řeči zapojuje tyto hrdiny příběhů do děje, ukazuje tak dítěti možnosti komunikace mezi sebou. Seznamuje děti se zvířaty, která žijí na venkově, jak žijí, jak se dorozumívají, jaká „řeč“ i činnost je pro ně typická.
Zároveň upozorňuje děti na různé charaktery, byť jsou podávány s pomocí tolik oblíbených postaviček dětských pohádek. Ovšem předpokládá se, že knihu v tomto věku budou číst s dětmi rodiče a tam by mělo nastoupit právě vysvětlení a třeba i porovnávání s jinými dětmi apod.
Domnívám se, že Iva Hercíková sepsala tyto pohádky velmi pěkně, srozumitelně dětskému myšlení a blízké jejich jazyku. Proto si ji děti nejspíš velmi oblíbí.
Kniha je provázena řadou obrázků hrdinů příběhů, nicméně mi přišly málo výrazné, snad až na mě působily trochu smutným a šedavým dojmem, zvláště když jde o knihu určenou nejmenším čtenářům. Zvláště pokud je porovnáme například s ilustracemi například Markéty Vydrové, mohli být veselejší a víc by tak děti pobavily. Tato forma zpracování mi přijde spíše pro starší děti. Neznamená to ale, že by kniha nepřitáhla pozornost dětských čtenářů. Určitě si své místo v knihovničce najde a dětem bych ji ráda doporučila.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
