Pohádky o ježibabách, které lítají na koštěti a bydlí ve staré zatuchlé chatrči uprostřed hlubokého černého lesa, zná asi každý z nás. Co se ale seznámit s ježibabou, která má doma internet a místo na koštěti jezdí na kolečkových bruslích…
Když jsem si přečetla úvod knížky Hany Porebské Příhody Ježibabky Katky o tom, že se děti seznámí s tak trochu neobyčejnou ježibabou, která dokonce píše články do novin, napadlo mě, že se jedná o jednu z těch x dalších moderních pohádek, které se snaží získat své místo na slunci. Stejně jako klasické pohádkové příběhy, které vyprávěly už babičky našich babiček. Ale to je hodně těžký úkol.
Tahle knížka, která vyšla v loňském roce v nakladatelství XYZ v edici První obrázkové čtení v sobě kloubí jak postavy starých pohádek, tak moderní prvky, které děti znají ze současné doby. Pravdou je, že je nelze opomíjet. Internet, počítače a další vymoženosti jsou všude kolem nás a tak není od věci, zkusit začlenit tyto věci do pohádek.
Hana Porebská dala hlavní slovo ježibabě, tedy typické pohádkové postavě, která se jmenuje Katka, a i když žije v lese, tak do města to nemá zase tak daleko. Ale rozhodně nepatří k těm, které by škodily. Naopak. Ježibabka Katka pomáhá zvířátkům kolem sebe a využívá i moderních prostředků jako je kadeřnice nebo sáňky. Na mě působila jako hodná stará babička, připravená postarat se kdykoliv vzorně o vnoučata. Upeče dort, uvaří vynikající marmeládu a navíc je zvídavá, skoro stejně, jako naše současné babičky. A myslím, že stejným způsobem ji budou vnímat i děti, které si knížku přečtou. Hodnou babičku, která si vždycky ví rady, na všechno zná odpověď a navíc je tak trochu akční. Což děti vždycky ocení. Nevyhýbá se žádným experimentům a především, nic neodkládá na zítřek.
Knížka je určená i pro ty nejmenší děti, které ještě neumí číst. Je plná barevných obrázků Šárky Mrvové. Ty doplňují text. Knížka je tedy obrázkovým – malovaným čtením. A pokud mohu soudit podle svého syna, takové knihy děti milují. Nejsou při jejich četbě totiž pasivními čtenáři, ale aktivně se na ní podílejí popisováním obrázků. Maminka přečte kousek a dítě doplní zbytek podle ilustrace. Je vhodné, aby takových obrázků byl vždy dostatek, to je v této knize dodrženo a tak se děti rozhodně nudit nebudou. Navíc, právě vzhledem k množství těchto ilustrací, mohou již podruhé příběhy vyprávět klidně samy. Čímž kniha splňuje další úkol – rozvíjet dětskou fantazii, tvořivost a logiku.
Pokud by si příběhy hodné ježibabky chtěl přečíst začínající čtenář, který obrázky nepotřebuje, pak je kniha vhodná i pro něj. Písmenka jsou velká, typická právě pro první čtení, věty jsou krátké, bez dlouhých souvětí. Nechybí ani přímá řeč. Navíc se jedná o kratší příběhy, což vyhovuje pro tuto věkovou skupinu dětí tedy i délkou textu.
Na děti v knížce čekají ale i další překvapení, které je aktivně zapojí do čtení. Na konci každé kapitoly jim ježibabka Katka položí otázku, která se vztahuje k předešlému textu. Některé otázky jsou již vhodnější pro malé školáčky, většinu odpovědí ale budou znát i předškolní děti. Pomocí těchto otázek se zvyšuje soustředění dětí na příběh, důraz je kladen na jejich pozornost a soustředění. A navíc si potom maminka s dítětem mohou o příběhu popovídat a rozvíjet především dále položenou otázku. Nebude to nic složitého ani pro dospělé. Otázky jsou zaměřené například na znalost druhů zvířat, druhy zeleniny, ale i na dodržování osobní hygieny. Vzhledem k tomu, že se děti nejlépe naučí novým věcem či zvyklostem pomocí hry, považuji toto rozvíjení příběhu za ideální způsob, jak dítě naučit poznávat svět kolem sebe.
I přesto, že jsem ke knize, vzhledem k moderně vsazeným prvkům, neměla zpočátku kladný vztah, po jejím přečtení se svým synem jsem názor změnila. Vymoženosti dnešní doby jsou vsazeny do textu zábavně a neurazí. Proto má kniha ode mě kladné hodnocení a já ji tak mohu jen doporučit.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
