Pro nejmenší školáky je určena další z knížek známé dětské autorky Zuzany Pospíšilové, volné pokračování předchozího titulu Školní strašidlo. Napínavý příběh a krásné ilustrace Markéty Vydrové – nejen to v sobě skrývá Školní detektiv...
Pokud jste četli zmiňovaný předchozí titul, pak víte, že tím strašidlem je zdárně napravený Radílek, který nejprve dělal dětem naschvály, kazil jim třeba diktáty, ale pak se situace obrátila. Teď je to právě on, kdo bude usměrňovat zlobivé kluky a honit zloděje. Je to přece práce detektiva a právě tím se Radílek stane poté, co zdárně zabrání dvěma drzým lupičům vykrást ředitelnu.
A věcí na pátrání je po celý školní rok až moc, jedna se ale stane prioritní a velice důležitou. A to nejen z hlediska samotného odhalení pachatele, ale především se právě Radílek pokusí o jeho nápravu. Zda se mu to podaří a co se vlastně ve škole stane, už prozrazovat nebudu, nicméně mohu s jistotou tvrdit, že se dětem příběh bude líbit.
Kniha Školní detektiv je zařazena do edice První čtení, je tedy určena především těm nejmenším školáčkům. Je doprovázena celou řadou skutečně skvělých ilustrací Markéty Vydrové, které dodávají nejen úžasnou atmosféru při čtení, ale rovněž výborně předkládají dětem samotný příběh pomocí obrázků. Ostatně Markéta Vydrová ilustrovala už předchozí titul o Radílkovi, takže by bylo zřejmě chybou, kdyby v započaté práci nepokračovala.
Zkusila jsem číst knížku se svým skoro čtyřletým synem a i když má do první třídy ještě daleko, byl nadšený, jakmile jsme se domluvili, že si budeme zase číst o strašidýlku. Knížka se mu líbila, právě s pomocí zmiňovaných obrázků mi ukazoval, co jsem četla. Tak například ve chvíli, kdy jsou lupiči ze školní ředitelny dopadeni, je v knížce přiložen obrázek obou dvou v typickém vězeňském oblečení a samozřejmě za mřížemi. Právě z tohoto obrázku byl syn unešený, a tak jsme si kromě čtení příběhu také popovídali o zlobivých lidech, o tom, že krást se nemá atd.
Kniha Zuzany Pospíšilové je tudíž v mnoha směrech také výchovná. Podobných příkladů je v knížce více a nad každým z nich si mohou rodiče s dětmi povídat, poučit je o reálném životě a pozitvně výchovně na ně působit.
Ukázka z knihy
Druhý den všichni donesli peníze. Paní učitelka si do svého sešitu zapisovala, od koho peníze vybrala. Pak sešit i s penězi uložila do šuplíku v psacím stole. Zamkla ho klíčkem, který měla na svazku spolu s jinými klíči.
Potom se probíraly geometrické tvary a jejich rýsování. Paní učitelka rýsovala křídou na tabuli a děti tužkou do sešitů. Všichni byli zabraní do práce. Nikdo si nevšiml, že klíče zmizely. Tedy skoro nikdo. Ve třídě byl Radílek a ten to viděl. Nikomu nic neřekl. Byl zvědavý, co se bude dít dál.
Hodina skončila. Paní učitelka dětem zadala domácí úkol, sbalila si věci a odešla do kabinetu. Za chvíli se však vrátila. „Nenechala jsem tu někde klíče?“
Děti ochotně prohledaly každý kout ve třídě, ale klíče nebyly k nalezení. Paní učitelka šla za panem ředitelem, aby ztrátu klíčů nahlásila.
„To nic, paní kolegyně, máme přece Radílka“, nedělal si starosti pan ředitel.
„Klíče jistě najde. Zatím si u paní sekretářky vezměte náhradní klíč od svého kabinetu.“
Větší děti, které se už učí číst z knih, ocení větší písmenka a především krátké věty. Žádná dlouhá souvětí v knize nenajdete, stejně tak složitá slova, která děti třeba ještě nechápou. Je to záměr, neboť autorka psala knížku právě pro ně a tomu je tedy i přizpůsoben styl textu.
V knize se propojuje realita běžného současného života se světem dětské fantazie. Pohádkový svět dětí reprezentuje strašidýlko Radílek, na opačné straně stojí například lupiči, kteří jsou dopadeni policií a za své činy skončí ve vězení.
Domnívám se, že je dobře, že se takové knihy na trhu objevují. Děti tak dostávají v podstatě hravou formou, vyprávěním z knížky o oblíbeném hrdinovi, informace o tom, s čím se mohou, a s čím se zřejmě bohužel i setkají, co je zkrátka součástí našeho i jejich života. A tato fakta jsou důležitá pro jejich výchovu. Nejen sama autorka může dětem předložit, co je špatné a co naopak dobré, ale působit mohou i rodiče, třeba s pomocí takovýchto knížek pro ně určených, tak, jak se zmiňuji výše.
Zuzana Pospíšilová se dětské literatuře věnuje již delší dobu. Pracuje jako dětská psycholožka ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním poškozením v Ostravě a navíc je maminkou dvou dětí. Psaní knížek je dle jejích slov koníčkem, který ji nejen baví, ale s pomocí kterého může pozitivním přínosem ovlivňovat i jiné. Z předchozích titulů jmenujme například Hádáš, Hádám, hádáme, Hádanky a hříčky nejen se slovíčky či Domeček pro šneka Palmáce.
Tuto recenzi jsem napsala pro web Akce-novinky.cz
